Zástavní právo

Zástavní právo je instituce, při níž vznikají věřiteli práva ke věci, kterou vlastní dlužník. Pokud nesplatí dlužník pohledávku řádně a včas, vznikne věřiteli oprávnění zpeněžit zástavu a uspokojit tak pohledávku pomocí finančních prostředků, které z prodeje získá. K takové situaci nicméně dochází velmi zřídka a většinou je upřednostněna dohoda. Nejčastějším příkladem uplatnění zástavního práva je koupě nemovitosti a poskytnutí hypotéky hypoteční bankou, kdy jako zástava pro banku při poskytnutí hypotečního úvěru funguje právě kupovaná nemovitost. Uplatnění zástavního práva nicméně neomezuje klientova vlastnická práva k nemovitosti. Klient má pouze povinnost udržovat nemovitost v takovém stavu, aby nedošlo ke snížení její hodnoty. Jako zástava může fungovat i jiná nemovitost ve vlastnictví jak dlužníka, tak třetí osoby, případně rozestavěná nemovitost pod podmínkou, že je zapsána v katastru nemovitostí. Zástavní právo se vkládá do katastru nemovitostí. Od chvíle, kdy je podepsána zástavní smlouva mezi kupujícím a prodávajícím nemovitosti se kupující stává majitelem nemovitosti, která je zatížena zástavním právem Toto právo zanikne v momentě, kdy klient splatí celý úvěr a katastrální úřad vymaže zástavu z listu vlastnictví majitele nemovitosti.